Sprint 0 | Packing hell, hodina spánku a první týden v Bulharsku

TLDR
1800 km za dva dny – 6 hodin první den do Budapešti, 17 hodin druhý den až do Izgrevu v Bulharsku. Před odjezdem hodina spánku, po příjezdu špinavé Airbnb a lehká panika, jestli jsme neudělali největší blbost. Zachránil nás útes s výhledem na moře, delfíni a narozeninový dortík.

Stats
Dny na cestě: 10 (30. 4. – 10. 5.)
Kilometry: ~1800 km (Praha → Budapešť → Rumunsko → Izgrev, Bulharsko)
Noci ve stanu: 2 (útes nad mořem, 8.–10. 5.)
Celkem nocí ve stanu od startu: 2

Od ledna jsme se aktivně připravovali. Tři měsíce každý víkend - třídit, vyhazovat, balit. A přesto – 30. dubna ve 2 ráno jsme stále nebyli hotovi. Zbytek noci jsme dobalili, pak jsme měli necelou hodinu spánku a bylo.

30. dubna ráno přišla úklidová četa v 7, předání bytu jsme měli v 8. Z Prahy jsme vyjeli místo 9 ráno až ve 13. První den jsme dojeli jen do Budapešti – 6 hodin cesty, hotel, pizza z Wolta a okamžitě spát. 

Druhý den byl řidičský endurance. 17 hodin od Budapešti přes Rumunsko až do Izgrevu v Bulharsku. Rumunsko místo Srbska – s králíky jsme se nechtěli zdržovat na srbských hranicích. Do Izgrevu jsme dorazili ve 3 ráno.

Navigace z Airbnb ukázala střed vesnice a skončila. Brutální tma, desítky baráků a my nevíme do kterého. Naštěstí tam stála hraniční policie – Izgrev je hodinu od turecké hranice, hlídky jsou tam běžné. Jeden z nich byl místní, společně jsme vydedukovali který barák to je. Přesunuli jsme králíky dovnitř, sprcha a vypnuli.

Ráno Julča ještě spala, já dělal první obhlídku. Podlahy které nikdy neviděly mop, kuchyně kde se zřejmě vařil jen smažák. Airbnb fotky a recenze o tom ani zmínkou. Majitel reagoval rychle, přijel cleaning crew a situaci zachránil – ale zanedbané to zůstalo. Stihli jsme jen nákup a lehkou rozhlidku v Tsarevu. Psk jsme uvařili večeři, lehce se opili a hlavou se mi točily otázky, které tam neměly být. Převezl jsem manželku a dva králíky na kraj světa, na celý rok. Správné rozhodnutí?

V neděli vykouklo slunečko a šli jsme do lesa za barákem. Příroda divoká a tichá. Nálada se zvedla. Večer jsem hodil Starlink na střechu – 100+ Mbps v bulharské vesnici, lepší než pevný net v Praze. Pracovní týden byl krátký díky svátku, hodinový posun +1 dal nečekaný ranní náskok.

Na prodloužený víkend jsme vzali stan a vyrazili k moři. Původně plánovaný trail na divokou pláž byl zničený – zřejmě dílem sovětského lesovozu Ural zaparkovaného v bahně nedaleko. Po několika marných pokusech jsme našli spot, který překonal všechno co jsme plánovali. Útes, 180° výhled na moře, nikdo kolem. Náš první Basecamp byl v Izgrevu na měsíc – tohle byl první víkendový únik ze základny.

Delfíni skákali přímo pod útesem. V trávě u stanu divoká želva. Šakali v noci dělali bordel, špunty zachránily spaní. Pláž vedle byla pokrytá plastem naneseným přílivem – nasbírali jsme 8 pytlů po 60 litrech a nedali ani polovinu.

V neděli měla Julča narozeniny. Dopoledne jsme kempovali a užívali výhled, odpoledne jsme se chystali domů na dortík. Duster ale odmítl nastartovat – další překvápko. Vybitá baterka, kilometry od civilizace. Nedovedete si představit jak jsem se radoval, že jsem si pořídil před odjezdem jump startér. Půl hodiny zápasu s ním kvůli nezkušenosti, pak konečně motor naskočil. Až na zpevněné cestě zmizely všechny chybové hlášky z přístrojovky.

Večer dortík, pohled z terasy a pokec o uplynulých dost intenzivních dnech. Ten útes a výhled na moře nám vrátily to, proč jsme odjeli. Ne že by bylo všechno v pořádku – ale byli jsme na správném kurzu.